Ve vesnici

Potulný kejklíř táhl krajem a hlavou mu šly temné myšlenky. Však už dva dny nic nejedl a ani neví, kdy se naposled pořádně vyspal. Tak jako myšlenky se honily jeho hlavou i mraky nad ním zvěstovaly, že se chystá k pořádné bouři. Kde dneska složí hlavu? Najde se pro něho něco k jídlu?

Jak tak přemýšlel a blátivá cesta se komíhala, spatřil mezi keři štíty stavení. Že by vesnice, či jen samota? Snad najde hodné lidi, kteří mu poskytnou něco k snědku.

Došel ke srázu a zjistil, že domů je několik. Nad hlavou zaburácel hrom a první kapky zkrápěli jeho již dotrhaný šat. Musí se tedy dostat nějak dolů. Napadlo ho, proč někdo vystavil vesnici v takovém údolíčku, kde by je mohli snadno napadnout. Obešel skoro celé údolí, ale skrz keře nespatřil ve vesnici ani živáčka. Jen tmavá okna domků a spuštěná mříž v bráně jakoby dávali najevo, že zde není vítaný.

Cestičkou ve stráni došel k bráně. Všude byl klid, jen kapky deště si pohrávali s jeho vlasy. Musím se schovat! Musím! Obcházel palisádu a marně hledal nějaký vstup. Když už to chtěl vzdát, zřel, že v palisádě byl probořen malý otvor. Protáhl se jím a vesnice ho svým tichem mlčky přijala.

Před bránou

Opatrně šel vyšlapanou cestou k druhé bráně, kryje se mezi stromy, aby nebyl příliš nápadný, aby ho někdo náhodou nenapadl. Jak by se vlastně ubránil? Druhá brána měla staženou mříž, ale zjistil, že i tak jí může projít. Vždyť má vylomené klády. Vesnice asi byla napadena a opuštěna.

Prošel bránou a ocitl se na návsi. Stavení měla otevřené dveře a všudy byl mrtvolný klid. Procházel opatrně kolem domečků a nahlížel okny dovnitř. Nikdo nikde. Ticho. Nicota.

Náhle za sebou zaregistroval pohyb. Prudce se otočil. Slípka! Šance se najíst! Ani nevěděl, kde se v něm našel zbytek síly, ale skočil po slípce a už ji drží. Tamhle na domě je sekerka! Rozmáchl se a setnul slípce hlavu. Má jídlo! Dnes bude jíst!

Místo ke spaní

Zjistil, že v domku kde byla sekerka, je i ohniště. Rozdělal oheň a brzy se domem táhla vůně pečeného masa. Už dlouho mu takhle nechutnalo. Natáhl se na slaměnou postel a přichystal k spánku. Snad zítra bude lépe. Milosrdný spánek ho brzy vytrhnul z reality, vesničku pokryla tma a jen deštík jemně bubnoval do střech domů. Ano, zítra bude líp!

Napsat komentář