Na kraji obce stál zámek

Na kraji obce stál zámek. Kdysi byl krásný, dnes je z něj dům, který nikdo nechce a je jen na obtíž. V dobách své slávy nepochybně někomu patřil, dnes jsou v něm hosty jen voda a vítr. Kde kdysi byla okna a dveře jen černé díry zejí, kde střecha byla, jen zbytky trámů čnějí.

K zámku přichází muž. Ani neví co očekává, duši mu sevřel zvláštní pocit, nejistota. Protáhl se dírou ve zdi a ocitl se v zámecké kapli. Dýchlo na něj ticho, jen vítr si hrál se zbytky okenic.

Poklekl a nechal se opájet geniem loci. Jako řeka mu tekly myšlenky hlavou. Za vy lásky co nechal v životě běžet. Za všechny své úspěchy a prohry. Vždycky chtěl od života víc, mnohdy ale nedostal nic. Tichá modlitba šla okny ven a anděl se satanem se rvali o jeho duši.

V zámecké kapli

Minuta se potkávala s minutou, klečel, neschopen pohybu. Co vlastně čekal? Co udělal pro své sny a tužby? Co vlastně vůbec v životě udělal?

Čas plynul. Tak, jako ten zámek dnes na odpis, jako ty sny co Vás noci straší, vlastně i jako život, který promarnil. Zvedl se, chvilku postál, jen tak nechal vítr prohnat kolem, prázdnými okny pohlédl ven, aby odešel a už nikdy se nevrátil.

Napsat komentář